VĚČNÝ STRAŠÁK PŘIJETÍ ZODPOVĚDNOSTI. Často kolem sebe slýchám pojem ZODPOVĚDNOST jako něco velmi negativního. Něco, co je úzce spjato se strachem, strachem z budoucnosti, strachem převzetí zodpovědnosti za své činy. Brrrrr, z tohoto výkladu může trochu mrazit, ale jen pokud přijmeme historicky to, co do nás celá staletí bylo vkládáno. Nikdy v historii nebyla zodpovědnost spojována s radostí ze svých činů, s vášnivou zvědavostí,  ale rovnou s pocity viny v různých podobách. Novodobé tajemství? Již tomu tak není, být nemusí. Záleží jen na nás, jak se to rozhodneme vnímat. Jestli jako nějakého strašáka, který je spojen se strachem z nezdaru, z neúspěchu nebo jako možnost vykročit možná do neznáma, ale vlastníma nohama. A pokud nepřehodnotíme náš přístup, že odpovědni jsme za sebe jen my sami, nikdo jiný (ne stát, ne rodiče, ne partner), těžko přijmeme, že pocit vlastní zodpovědnosti může přinášet řadu příjemných pocitů, může výrazně podporovat naše sebevědomí.

Co takhle rovnice ZODPOVĚDNOST

= vědomí toho, že si svobodně volíme své záměry a cíle sami

=  dovolujeme si žít naše sny a cíle

= rozhodujeme se na základě nás samých (ne pro ostatní, ne pro zalíbení se či souhlas ostatních, ne pro získání pozornosti ostatních, …), protože nám naše volba přináší radost

= přijetí zodpovědnosti = opuštění závislosti na ostatních = svoboda

A ať se stane na základě našich rozhodnutí cokoliv, výsledek bude třeba i jiný, než jsme očekávali, nedívejme se na něho jako na problém. Pohleďme na něho očima dítěte, jako na nově vzniklou situaci, která si hledá řešení opět v nás samých. Na základě našeho nejlepšího svědomí, našich hodnot, ne na základě pocitů viny, trapnosti či jiných negativních emocí a vzorců chování, které žijeme jen proto, aby někdo jiný nad námi mohl mít moc.

Kde a proč by pak měl být strach přijmout zodpovědnost za své činy?