Komunikace je kouzelné téma, které máme všichni osahané, zdá se nám, že tento nástroj každý den používáme. Jak často si někteří dokonce myslí, že v komunikaci vynikají.

🎯Ve skutečnosti jsme často mistři v rozhovoru, který probíhá UVNITŘ NÁS, kde komunikuje naše já s našimi očekáváními – pak následně obviňování ostatních z nenaplnění daných očekávání, s našimi představami a fantaziemi, probíhá vnitřní bouře emocí, snažíme se druhého pochopit, nebrat si věci osobně (přitom o nás opravdu nejde nikdy) …. doplňte sami.

👉Není důležité, čím doplníte, ale uvědomění toho, ŽE TO ZŮSTÁVÁ tak ČASTO NEVYŘČENÉ … ale pozor, v komunikaci očekáváme, budeme-li brát v potaz, že k tomu je zapotřebí minimálně dvou subjektů, že ten druhý zareaguje dle našich vnitřních rozhovorů, příběhů, očekávání.

🎯A PŘITOM KOLIK ČASU A ENERGIE DO TOHO VNITŘNÍHO ROZHOVORU A PŘEMÝŠLENÍ DÁVÁME.

🎯No a druhá osoba dělá to samé …. A pak tvrdíme, že komunikujeme 😊

🎯Další možností je samozřejmě záměna DIALOGU za MONOLOG.

🎯A teď se dostávám k další neméně důležité fázi. K NASLOUCHÁNÍ.

Tímto článkem reaguji na včerejší den své koučovací praxe plný komunikačních partnerských nejasností. A proč? Protože když už komunikujete, čímž už jste velký kus práce odvedli, NASLOUCHEJTE přitom.👇👇👇

👉Začalo to párovým koučinkem. 👉Kdy žena něco řekla, muž to odkýval, ale protože to pro něho nebylo významné, nenaslouchal, že pro ni to mělo tak obrovskou váhu. Výsledek komunikace bez zásahu mě (třetí osoby) by nebyl. V další situaci tomu bylo naopak.

🎯Naslouchání znamená, ochota podívat se na to, jak to máš ty … bez hodnocení a úhlů pohledu. A bez následného obhajování toho, jak to mám já. A pak společná ochota nalezení východiska či řešení. Nehledání, kdo to má dobře či špatně, kdo je vinen.

Kdyby to bylo vždy významné pro obě strany stejně, ano, byla by to pecka, nedocházelo by k tolika nejasnostem. Ale vždy počítejte s možností, že to ten druhý má jinak, a že je prostě potřeba vykomunikovat, jak to kdo má. To není otázka neúspěšného vztahu, ba naopak.

👉Obdobnou situaci popisoval další klient. Byl na dovolené ve více lidech. Jedna z účastnic (žena) byla unavená dříve něž ostatní, řídila, chtěla jít spát. Nešlo ji to, protože ostatní (muži) byli příliš hluční. Třikrát je poprosila, aby se ztišili. Neučinili tak. Ráno se nemohli dovtípit důvodu, proč je podrážděná a celý den dávali svoji energii do přemýšlení o tom, co udělali špatně. NEZTIŠILI SE, když ona potřebovala spát.

Tohle je ukázka NENASLOUCHÁNÍ, kdy z pohledu třetí osoby je vše jasné jako facka, ale v dané situaci to oni fakt neviděli.

🎯Proto, komunikujte, naslouchejte 😊

A možná, že ani nevíte, jak to vlastně vypadá. Emoce v konstruktivní komunikaci nejsou přítelem. A, pravda, jak často v tento moment veškerá komunikace končí …

A pak je tu ještě ta věc rozdílného smýšlení a očekávání MUŽŮ a ŽEN. Tudíž, pokud máte nějaký dlouhodobý komunikační problém, netrap te se jím dál, já vám ho ráda pomohu rozklíčovat a vnést do vašeho vztahu více jasnosti a lehkosti.

V příštím článku se podíváme na to, proč vlastně nekomunikujeme 😊

Ráda vám v rámci osobního, nebo i partnerského koučinku napomohu.

Petra