Bezhraničnost dětí, poruchy příjmu potravy, sebepoškozování, deprese, závislosti

V posledních dvou týdnech se kolem mě vyskytlo velmi intenzivně toto téma, a protože bylo předmětem i kurzu, píši následující řádky:

👉Asi za nejvíce alarmující mi přišel fakt, že se s tímto setkávají dívky (výskyt je i u chlapců, ale dívky převažují) již ve věku puberty. S nástupem jedenáctého, dvanáctého roku.

🎯Dospělí, rodiče si pokládají otázku PROČ? A k tomu obratem dodají, vždyť mají vše, na co si vzpomenou. NO PRÁVĚ! Málokdy slyší kouzelné NE, nemůžeš, teď to nejde, vymyslíme spolu způsob, jak by to třeba šlo, co je pro to potřeba udělat …

🎯Nedávno jsem na toto téma hovořila s kolegyní. I ona zaznamenala tento trend. Mladé dívky i chlapci, když se dostávají do věku, kdy se mají definovat, naráží na to, 🎯že nemají v životě žádné hranice, žádná pravidla … 🎯Mohou téměř vše. Mají, co ani nechtějí. 🎯Rodiče jim prokazují lásku materiálně, 🎯prohlubuje se povrchní vnímání světa. A často neokusili něco jako je odmítnutí, nesouhlas. Nakračuje se kolem nich i ve školském systému velmi opatrně.

Přitom hranice vytvářejí pocit bezpečí.

🎯A protože nemají žádný systém, každá závislost, včetně poruch příjmu potravy jim v podstatě dává nějaký řád, s pravidly, která je řídí. Nějaký opěrný bod. Nějakou jistotu. Dává vám to smysl? Lidé často volají po jistotách. Když už je nemají v práci, ocení bezpečný přístav alespoň doma nebo naopak. A dětem není dáváno ani jedno v domnění, že se jim tím dává láska, svoboda.

🍀Často to rodiče dělají z pozice, protože oni to neměli, a tak chtějí dětem dopřát. Ale co je na tom pro ně správně? Pro koho to rodiče vlastně dělají? Pro děti rozhodně ne.

Nedej bože, aby rodiče po dětech něco chtěli. Peníze dostávají jen tak.

🍀Často je to i proto, že nepřijali svoji vlastní rodičovskou zodpovědnost. A tak říkají, mé dítě ví nejlépe, co chce. Jistě že ano, ale v bezpečných hranicích rodiče.

🍀Rodiče to také dělají proto, protože kdyby snad řekli ne, děti by je neměli rádi … mají strach, že o ně přijdou ….

🍀A nebo z pocitu viny, že na ně nemají čas, jsou rozvedení.

🍀Rodiče doslova tancují kolem dětí a stejně, jako když chcete uvařit žábu, pomalu pozvolna tancují více a více a pak se diví, jak to, že život rodičů je řízen dětmi …

🎯Děti potřebují hranice, mantinely, systém, řád, v rámci kterého hledají sami sebe, vymezují se, poznávají okolní realitu. Hranice, které jim dávají bezpečnou náruč.

🎯Dítě má mít jasno a možnost voleb v určitých hranicích. Dříve, když se ještě rodina, coby instituce chovala podle nějakého podobného modelu, bylo se o co opřít. Rodiče se měli o co opřít. Dnes sami lítají ze vztahu do vztahu. Hledají sami sebe. Hrají před dětmi, jak v pohodě jsou … a je to zamotaný kolotoč, který se bez pravidel a důslednosti málokdy sám od sebe rozmotá.

👉Uvedu první příklad. Přijde ke mně maminka, která se bojí rozvést kvůli dětem. Děti přitom doma zažívají energie neštěstí, zoufalství, hry, manipulaci, často i lži, když jim rodiče tvrdí, že je vše v pořádku. Když dokáží od sebe rodiče odejít, může se to pro děti ukázat i jako velmi pozitivní příklad, že když jsou v zoufalé situaci, lze ji řešit. Lze odejít a založit vztah, kde bude soulad, láska a větší harmonie.

👉Další příklad. Dovede si představit, že máte přijít na nějakou povinnou společenskou akci. Dostanete alespoň potřebné informace, kam a v kolik. Ale nikdo vám neřekne, ani na místě, co můžete očekávat, jak to bude probíhat, jaký je dress code, pro kolik lidí pozvánka je, co tam máte dělat vy, co někdo jiný, kdo to vede, zda to bude včetně občerstvení …. sami doplňte, jaká fakta k pocitu jistoty pro příjemný pocit, a nejen pocit, před, na, i po akci potřebujete sami. A děti jsou často volně nechávány plavat vzduchoprázdnem.

🎯Pak si děti velmi brzy musí najít smysl proč žít. A aby ho našli vybalancovávají si velmi brzy svůj život. Aby dosáhly rovnováhy i toho nepříjemného nebo něčeho, co více prožívají a nezůstávají jen na povrchu, sebepoškozují se, řežou se, upadají do různých typů závislostí, do depresí, předčasně dospívají pozorujíc své nejisté rodiče.

NAMAJÍ MĚ RÁDI:

VŠECHNO MI DOVOLILI

VŠECHNO MI DALI

NEVŠÍMALI SI MĚ

👉A co s tím? Je potřeba začít u sebe. Věřit si, být si pevní ve svém středu, vědět kdo jsem. Dětem se těžko opírá o nejisté rodiče. Naopak pak mají tendence za ně přebírat zodpovědnost, která jim vůbec nepatří. Těžko se nastavují jen tak nová pravidla. A těžko to jde bez odporu. S tím je potřeba počítat. Je potřeba hooodně komunikace. Používat jasné a srozumitelné fráze. Komunikovat bez emocí. Nezaměňovat pravidla za nelásku. Být k sobě laskaví, být laskaví sami k sobě. Nedělat si domněnky. Neočekávat.

👉Mnohem jednodušší a rychlejší je zapojit do svého života na nějaký čas odborníka. To nové se často přijímá lépe ze strany třetí osoby, kde nejsou emoce, kde je nadhled. Ráda vás povedu na cestě za větším porozuměním sebe sama i vašich nejbližších.

Dávám sem své zamyšlení, které nemusí úplně korespondovat s výkladem definice ve slovníku.

Na viděnou, Petra