Ráda bych se s vámi podělila o příběh nového obrazu. Ta energie, která na mě z něho jde a ze mě na něj, aaaah. Nestačí mi na něho se jen dívat, musím se ho stále i dotýkat. Ta výrazná zlatá barva mi dělá moc dobře. Navíc v kombinaci s barvami ženy se zavřenýma očima. Chtěla jsem napsat dívky, ale rychle jsem to opravila, ženy, mi sedí více. Tato energie je již vyzrálejší. Mám ráda hluboké pohledy do očí, často mluví více, a i to, co ústa neprozradí. Ale tady mluví i sklopené oči. Je to pro mě zvláštní výraz. Nevím, zda vyjadřuje stud, cudnost, pokoru, vděčnost. Čtu z ní i obrovskou hloubku vědomosti. Sílu. Hrdost. Moc. Sebevědomí. Něhu. Laskavost. Smyslnost. Sexualitu. Ženskou energii se vším všudy. Možná jsem si byla tohoto všeho u sebe samé vědoma, když jsem obraz tvořila. Doprovázely mne však i jiné pocity. Strach, vzrušení, nedočkavost, netrpělivost … budu vám vyprávět celý příběh.
👇👇👇
Je to zhruba 6 let zpátky, co jsem ostrov Bali navštívila poprvé. Vnímala jsem tam pro mě úžasnou energii, stejně jako je tomu dnes. Energii života, tvorby … umění, coby životní styl, v městečku ve středozemí, jež nese název Ubud. Je centrem kultury, umělců z celého ostrova. A nejen to, sjížděli se sem umělci z celého světa. V tradičním pojetí mám na mysli řezbáře, kameníky, sochaře, malíře, košíkáře …omlouvám se odvětví, které mi teď vypadlo. V té době jsem tvořila mandaly, ale o tom, že budu malovat energetické obrazy jsem neměla ani páru. Balijci jsou velmi zruční, trpěliví … tak vypadá i jejich typická malířská tvorba. Nekonečně se překrývající pečlivě malované vrstvy obrazů do nejmenších detailů. Byť to dokáži ocenit, vím, jak dlouho trvá výroba jedné ručně malované mandaly, né zdaleka vše na mě zavolá. Nicméně jsem v Ubudu již tenkrát objevili místní butik, kde byly vystaveny obrazy s velmi výrazným prvkem zlata. Zavolaly již tenkrát. Nedovedla jsem si představit, že by se nám podařilo ten obraz dostat do Čech. Ale pamatovali jsme si je. Všimli jsme si jich při každé další návštěvě. Malíř, pan Manik, má velmi výrazný rukopis. Loni jsem jela na Bali se záměrem, že bych zde ráda navštěvovala nějaké kurzy malování. Povedlo se, a to hned u dvou místních umělců. Pan Manik mne však vůbec nenapadl. Tentokráte jsem se té myšlence nebránila, ale spíše nechávala vše na vesmíru, na oněch náhodách ….. byla již tma, zhruba osmá hodina večerní, šla jsem kolem jednoho butiku a zvolala: „Jééé, to jsou ty obrazy.“ Vešla jsem dovnitř, kde prodávala drobná dívenka. Připomněla jsem se, že tyto obrazy znám. A ona. „Ano, ty maluje můj otec.“ A ze mě vypadlo, bez jakéhokoliv plánu. „Mohl by mě učit?“ A následující den ráno jsem již byla u něho v ateliéru.
👉Chtělo se mi i nechtělo. Vše bylo tak rychlé, jednoduché, jasné. Neměla jsem čas přemýšlet 😊Ateliér znamenal otevřená místnůstka do zeleně asi 2 na 3 metry, kde jsem strávila tři dny v kleče při tvorbě tohoto obrazu.👉 Učení probíhalo doslova nápodobou. Pan Manik, odhadovala bych ho na věk kolem padesátky, semnou anglicky mluvil zhruba dvěma frázemi. Nejčastěji jsem slyšela: „It is like that.“ Podstatné věci hned na začátku byly domluveny skrze jeho dceru a ženu. Dodnes jsem za to zpětně vděčná. A taky si myslím, že anglicky mluvit uměl, jen by to celému procesu bylo na obtíž. Více bysme mluvili, vysvětlovali, než-li tvořili. Takto jsem jednoduše dělala to, co dělal on. Byla jsem nadšená z toho, co mi šlo. Vzteklá na sebe sama, jaké jsem kopyto, když mi to nešlo, nebo když mi to trvalo moc času. On jen trpělivě přihlížel. S tím byla i úzce propojena situace, kdy mě v ten samý den mé netrpělivosti a soudů sebe sama začal bolet žaludek. Po lekci, navečer, jsme jeli do místního objektu Pyramids of Chi, kde jsme absolvovali takový rituál/meditaci … když mi na konci ten muž, který celou seanci vedl, řekl, abych na sebe nebyla tak přísná a měla se sebou trpělivost. Aniž bych mu o něčem povídala. Další den, při lekci, jsem si to musela velmi často připomínat 😊 Byla jsem na sebe rozezlena, že mi to prostě nejde hned, a tak, jako jemu. Že nedělám tahy jako on, a v ten moment mi to došlo!
👇👇👇
I přesto, že tvořím stejný obraz a jsem na jeho lekci, kde mi on předává své know-how … i přesto, já i v tomto mám svůj rukopis. V tu chvíli neuvěříte, začala jsem si to mnohem více užívat a šlo to už více samo. Nakonec jsem z toho měla takovou radost, kterou ani sám pan malíř asi nedokázal pochopit. Možná to bylo i tím, že jak tomu už bývá, byť vystudovaný malíř, který svému učení dal dlouhá léta studia a v praxi se tomu věnuje téměř 20 let, byl postaven do situace říci si o cenu. Ano, na tu jsem se dopředu zapomněla zeptat.😊 Nicméně byl okouzlen mými obrazy, které již tvořím a je zvědav, jak novou techniku do toho celého zakomponuji. Já také.
Po dlouhých peripetiích mám obraz konečně u sebe. Jsem na sebe pyšná. Jsem neskonale vděčná, že jsem si jeho tvorbu zvolila, že jsem šla do toho lehkého nekomfortu. Že jsem to nevzdala.
Tímto vás i zvu na svůj KURZ MALOVÁNÍ MANDALY – TECHNIKA MANDALY. Nemusíte se bát, nemusíte umět malovat. Je to hodně o geometrii, a pokud vám nešla, nebojte i tak. Budu na vás hodná a provedu vás celým procesem. Je to legrace. Naučíte se trpělivosti. Překonáte se, poznáte, jak tvoříte, jak reagujete … více prozrazovat nebudu 😊 Dopřejte si to, co já. Stojí to rozhodně za to. Ten zážitek vám již nikdo nevezme. A to nemluvím o přínosu samotné mandaly 😊 A pokud si to chcete vážně užít, přihlaste se na KURZ SEBEPOZNÁNÍ SKRZE MALOVÁNÍ MANDALY.
Těším se, co nového vytvořím. Jsem vděčná za vše a ještě jednou děkuji panu Manikovi.
Petra
