BYL JEDNOU JEDEN STRACH. A ten strach žil za devatero horami, devatero řekami … Kde se vzal, tu se vzal, i zrodil se maličký jako hrášek. Zprvu si hrál se svými sourozenci jako byla rozhodnost či nadšení, a všichni si byli rovni. I chválila ho maminka, že by bez něho snáze a častěji přišla do nesnází. A tak strach, v dobré víře, začal ochraňovat celou rodinu, držel je v bezpečí domova u kamen a oni mu začali naslouchat. Strach byl velmi ctižádostivý a cílevědomý, pochopil svoji potřebnost a výjimečnost a s dopomocí svých sester nadšení a rozhodností se vydal do světa. Byl velmi úspěšný ve svém konání. Jeho síly si však brzy všimla moc, touha vládnout a po malých krůčcích se začala se strachem sbližovat. Nakonec ovládli celý svět.

Takovou pohádku neříkáme malým dětem. A přesto ji, my dospělý, rádi žijeme, nevystupujeme ze své zóny komfortu, a tím ji předáváme svým dítkům skrze naše činy (či spíše nečiny). A přitom právě je učíme, že v pohádkách vyhrává láska (coby parafráze absolutního přijetí). Copak jsme na to už zapomněli?

Proto nenechte se ve svých životech ovládnout strachem, nenechte mu diktovat podmínky Vašeho krátkého bytí tady na Zemi. Poděkujte svému strachu za to, že je, že to myslel dobře, ale neposlouchejte ho. Řiďte se Vaším nadšením a rozhodností v krocích kupředu k naplnění Vašich snů.

A pokud si s tím nebudete umět poradit, NEVADÍ!!! Nemusíte ho sami překonávat do nekonečna. Od toho jsem tu já.