Otázka dovolení si, přijetí zodpovědnosti. . . ODVAHA DĚLAT VĚCI JINAK . . . BÝT SÁM SEBOU

Nebudu uvádět jako příklad jízdu autem. Ale představte si, že stojíte, v roli chodce, na přechodu a nikde nejede žádné auto, na semaforu svítí červená. Co uděláte?

Čekáte, až na vás bude svítit zelený panáček nebo přejdete hned? Jinými slovy, dovolíte si přejít, ikdyž se to nesmí, čímž porušujete dopravní pravidla? Nebo naplňujete obecně známý vzorec, co by se mělo a nemělo. Což mi připomíná, zda by vaše jednání ovlivnilo, pokud bychom vycházeli ze stejného modelu, kdyby na přechodu stála či stály jiné osoby.

Jinými slovy, vnímáte život jako svět možností nebo soubor někým vytvořených obecně daných pravidel a vzorců, které, když budete dodržovat, dosáhnete toho, co je pro vás společensky a morálně vhodné, co většina společnosti schvaluje jako normu a do jisté míry vám předurčený osud. Nebo dokážete s přijetím zodpovědnosti za své jednání, v roušce, že jste tím, kým jste, a děláte to, co funguje pro vás, vystoupit a tvořit pravidla nová?

Mám na mysli volbami malými, zda spojit v jídle slanou a sladkou chuť, i velkými, které by ještě před 100 lety nebyly myslitelné, jako je třeba otázka soužití partnerů stejného pohlaví nebo přijetí rovnoprávnosti žen. Společnost se posouvá. A co když právě přání, záměr vaší duše, vašeho já, byť ještě nebylo nikým jiným schváleno, dovoleno a tváří se sebedivněji, může být, pokud si ho dovolíte, za 100 let normou?

Prosím berte tyto řádky jako simulovanou situaci, abyste si uvědomili své jednání, nikoliv jako nabádání k porušování dopravních či jiných pravidel.

 

Steve Jobs:

„Tvůj čas je omezen. Proto ho neztrácej tím, že budeš žít život někoho jiného.“

„Měj odvahu aby hluk ostatních názorů nepřekřičel tvůj vlastní vnitřní hlas.“

„Jediným způsobem jak dělat skvělé věci je dělat to, co milujete. Pokud jste to ještě nenašli tak hledejte. Nepřestávejte.“

„Přemýšlejte jinak a pak znovu.“