👉Focení je výdobytkem současné společnosti. Je to něco, co se každodenně posouvá do úplně nových měřítek a stalo se díky sociálním sítím naprostou součástí množství denních okamžiků. Trošku si tady nad tím filozofuji, protože si ještě vzpomínám na dobu, kdy byla běžná a vzácná černobílá fotografie. Nepamatuji si, že bych měla moc barevných fotek z ranného dětství. Jóóó, můj bratranec měl tenkrát svatbu a já díky té jedné barevné fotce mám vzpomínku, že jsem měla vínové šatičky s laclem a bílou košilí. Pamatuji si, jak moc jsem měla ráda společné večery, když taťka stáhl před záclonou plátno a promítaly se barevné diapozitivy. 👉Pak přišly barevné fotky, jako samozřejmost. Ale stále se ještě pořizovaly spíše pro zachycení vzácnějších momentů či vzpomínek.👉 Pak přišla kamera a tak už se jen nefotilo, ale i “kamerovalo”. Přišel k nám známý, zapnul kameru a na pokyn se muselo recitovat a tancovat. Fotky z dovolených byly určitým způsobem překvapením. Ale už se fotilo mnohem častěji. Koupili jsme si albumy a zařazovali fotky dle jednotlivých let a pak si jen společně prohlíželi. To jsem měla vždycky moc ráda. Možná proto, že jsme byli pospolu a společně jsme na to vzpomínali. Pak trošku poposkočím, ať se dostanu k jádru pudla, 👉objevily se foťáky s paměťovou kartou a displejem. Ten jsem nosila na každou párty v kapse a zpětně jsme se pak všichni hodně zasmáli. 👉Pak nastal boooom a objevily se mobily s možností pořizování kvalitních fotek, no rozhodně více kvalitních než na těch foťácích. A fotky se začaly hojně prohlížet už ne jen na vyvolaném fotopapíru, ale i skrze emaily. 👉Pak se objevil facebook … Pamatuji si, že jsem byla v Americe a všichni se mě ptali, zda-li mám ten facebook. Neměla jsem ponětí, o co jde, a myslela jsem si, že se mě táží na modelkovský book. Hmmm, to mě lichotilo. 👉No a pak se začaly fotky dávat i na sociální sítě. Později přišel instagram. A dnes, už se fotky ani nevyvolávají, natož aby se zakládaly do albumů. A s rodinou si je posíláme přes telefon, když odmítá sociální sítě. Taťka ten teda zatím odmítá vše, včetně těch chytrých telefonů, a tak se k fotkám téměř nedostane.

👉A teď konečně k tomu focení. Stalo se samozřejmostí fotit úplně všechno. A pak to všude možně z různých důvodů zvěřejňovat. Já sama to dělám taky a nemám na to ani žádný vyhraněný úhel pohledu. Ať si každý dělá, co chce. Vše má dvě strany mince a dá se na vše nahlížet minimálně z těch dvou stran 😊

👉Dokonce, v mapách jsou dnes již běžně zaznamenány selfie pointy. A focení je součástí cestování, výletů, každého dne. Za chvíli kvůli tomu určitě vzniknou nové poradny, protože to přináší i řadu třecích ploch a otázka: “vyfotíš mě nebo vyfotíme se?” dohání některé k šílenství. Focení je součástí životního stylu, marketigový nástroj, díky kterému sdílíme zážitky s ostatními. No, vše se neustále mění. Nic není dobře ani špatně a každému, co jeho libo jest.

____________________
Robert Doisneau, francouzký fotograf, řekl: „Moje fotografie ukazují svět, jaký bych byl rád aby byl.“ To vypovídá o ledasčem. To né pěkné fotíme né tak často …

____________________

👉👉👉A – pozor – uuuuž jsem tam, kde jsem chtěla začít 😊 Byly jsme s mamkou na večeři a mě to docvaklo ve chvíli, kdy nám přinesli jídlo a my jsme obě dvě, naprosto rozlišné generace, obě vytáhly iphony a jako první to jídlo začaly fotit 😊 Skvěle vypadalo, to zaznamenané máme a teda i skvěle chutnalo 😊

Krásné dny, Petra