UVĚDOMĚNÍ  …   Strach z rychlosti – z vývoje …. aneb magie našich životů spočívá v programování mysli

Ráda objevuji, nejen se svými klienty, ale i sama v sobě, proč se to, či ono stalo. Byť již vím, že už nepotřebuji stále vše čistit … poznání, či uvědomění mám ráda. Ráda přicházím na další a další souvislosti. A dneska jsem přišla na jednu, která mě ovlivnila asi na celý život …

Měla jsem s mamkou moc pěknou neděli. Jely jsme na výlet, procházely jsme se, daly si výborný oběd … měly jsme spoustu času na povídání. Ani nevím, jak jsme se dostaly k tomu, o čem vám chci napsat. Jen vím, že to byl takový blik, kdy mi došlo, kde se vzal můj strach z rychlosti. A možná i strach z nějakého rozvoje … když jsem byla malá, hodně malá, moje mamka si mě občas brala do práce. Pracovala jako psycholožka, a tak, když vyšetřovala, byla tam jedna teta, která mě hlídala. Pamatuji si, že tam byl psací stroj … a já jsem ve 2 a půl letech znala písmenka a psala je na stroji. To naše dost vyděsilo, někde se poradili, a bylo jim doporučeno, ať ten můj vývoj raději pozastaví, že až bych nastoupila do školy, tak bych byla moc napřed a nudila bych se a …. A co myslíte, byť mám ráda své tempo, ve kterém mi je TEĎ moc dobře, škola byla pro mě zlo. Já jsem nic nestíhala, písemky, diktáty, dokonce i výtvarka mě děsila, protože jsem to nikdy nestihla domalovat Bála jsem se vzít na sebe zodpovědnost být první. Jak jsem nevědomě dodržovala žádoucí program.

__________

Také se vám někdy stalo, že vám rychlost – expanze naháněla strach?

Že byste to pak nemohli kontrolovat?

Nebo že by vás pak někdo zastavil?

Nebo že by vše klapalo a vy se nudili?

Že by to bylo jednoduše nějak nekomfortní?

A tak jste začali a raději pak zatáhli zpátečku? A stále dokola a dokola?

Já se teď vážně směji

A ráno jsem si vytáhla kartu UVĚDOMĚNÍ

__________

A pro lepší pochopení toho, co chci napsat, přidávám následující:

Nedávno mi bliklo velmi jasné vědomí ve chvíli, kdy mi jedna klientka vyprávěla svůj příběh. Kdy její mladší dítě, syn, nerad chodí do školky, jak velká dramata to jsou, když ho tam má nechat … a celé vyprávění zakončila: „To, když jsem tam chodila s mojí prvorozenou, holčičkou, ta tam vždy veplula, ani se neohlédla. A já jsem tam pak stála se slzami v očích a s malým synem v bříšku. A toužila potom, aby projevila alespoň trochu lítosti a lásky.“ Pravda, nakolik ji její mladší dítko naplnilo její přání … splnilo její definici a důkaz lásky. Pravda, kde všude zaměňujeme dramatická a lítostivá loučení za lásku ?

No, a to mě, vší tou jasností, pobavilo ještě více. Nikoliv škodolibě. Ale tím, co řekla, aniž by si byla vědoma, co řekla. A tak, moji milí, žijeme často všichni. Vzájemně si zrcadlíme naše programy … to ale neznamená, že jsme si odrazem jen našeho chování, ale i našeho smýšlení, když často říkáme něco jiného, něž si opravdu myslíme. Vše je o energiích a ten druhý to vědomě či nevědomě přijímá. Ať již tam máme cokoliv

A stejně tak sami sobě, určitě to všichni znáte, když je někde nějaká tombola, nebo možnost výhry, co si většina lidí říká 🙂 že nevyhraje, protože nikdy nevyhráli

 

Vypadá to snadně, že? Často sami však toto nerozklíčujete, proto vám v tom ráda budu nápomocna. Protože dokud žijete v těchto pastech, nedaří se vám změnit, co nefunguje. Natož si dovolit nastavit programy jiné a pak v to věřit a žít.

Petra❤️