Znáte to, taky se občas ráno probudíte, venku je mlha, inverze a vy máte pocit, jakoby se vám přemístila i do hlavy? Nic se vám nechce, nemáte náladu na nic, chuť na nic? Nemáte nadšení pro nic, nedává dám v tu chvíli vlastně smysl nic víc, než zůstat v posteli? Dokonce vám nevoní vaše oblíbená káva, při představě někoho potkat se zavrtáte víc do polštáře? Přemýšlíte, co se to děje? Co se stalo, co to znamená? A co když vám povím, že je to úplně v pořádku? Co když chce tělo jen zůstat v posteli? Hlava ještě nerozumí, chce zapnout rozum a o to víc jí to nejde? Co když to jsou jen takové dny stejně jako když je právě venku ta mlha a deštivo a nesvítí sluníčko? Planeta země taky moc dobře ví, že je to tak v pořádku. Možná sobě v tu chvíli dodává vláhu a bůhví co ještě … A taky moc dobře ví, že zase budou slunečné dny a že jich bude. Tak co když stačí v tu chvíli jen být a užívat si tu nečinnost, svůj polštářkový den, kdy se zdá, že je vše špatně a ono je vlastně vše v pořádku 🙂
Pokud chcete vědět více, jak se s tím vypořádat, čtěte dál:
No, já mám takový den dneska, tak jsem se rozhodla s vámi o to podělit. Dovolila jsem si zůstat v posteli a odpoledne si dát masáž. Nemám chuť se s nikým vidět, s nikým si povídat. A zároveň můžu takto s vámi. A je to vlastně krásné. Co když si tělo i hlava takto říká o chvíle, kdy chce být jen sama se sebou? Jak často si to dopřáváte? Někdo tomu říká meditace, každý tomu říká jinak a baví ho u toho dělat něco jiného. Já buď jen jsem, spím, nebo si pustím nějakou oblíbenou Bali hudbu … zamilovala jsem si Melody of peace od Gus Teja anebo taky ne. Miluji totiž ticho a užívám si třeba jen klid a toho pocitu na nic. Jako terapeutka vím, že když bych s tím stavem bojovala, jen by se zvětšoval. Tak jakým přínosem mají ty chvíle pro nás být? V těchto chvílích jsem obzvláště vděčná za metodu Access Bars … je to jako když si představíte, že vidíte beznadějné černo bez sebemenší možnosti na vyjasnění, nevidíte žádnou cestu ven. Pak jdete, lehnete si, někdo vám předá Barsy – laicky řečeno někdo se lehce dotýká vaší hlavy – terapeutická masáž hlavy … vy jen relaxujete, nic neříkáte, usnete. Potom otevřete oči (když je proces ukončen) a vidíte. Už není černo. Vidíte kolem sebe krásné světlo a ne jednu cestu, ale spoustu možností. Cítíte lehkost při pohybu, cítíte lehkost v životě 🙂 A přitom ta změna může nastat během jedné hodiny. Nevěříte? Vyzkoušejte 🙂
Zajímá vás, proč o to všem vlatně píši? Pokračujte ve čtení:
Proč jsem se rozhodla o tom napsat je fakt, že né všechny dny v našich životech jsou růžové, to je běžné a taky je běžné, že se o nich nemluví. A také proto, že jsem se v poslední době setkala s lidmi, jimž byla diagnostikována maniodepresevní psychóza (dnes se tomu už říká jinak) nebo deprese … A možná semnou bude někdo nesouhlasit, možná těch lidí nebude i málo a přesto věřím, že se najdou dušičky, které má slova osloví. Pokud si začneme uvědomovat programy, které žijeme a že to je možná i jinak, napadne nás jako první z myšlenek, jaký to má celé smysl? Člověk se stává často tvůrčím a zažívá stavy plné energie, někdo by je mohl označit samolepkou euforie, mánie. No a někdy taky ne. A pocity jsou pak nepříjemné, sama bych je označila za propady. Určitá prázdnota, flow v nedohlednu. Možná lehké koketování s méněcenností či bezcenností. Kdo zažil pocit tvořivosti, kreativity ví, že tomu se nic nevyrovná … A co když tomu nebudeme rozumět? Budeme mít z toho strach, čímž se to celé prohloubí? A co když navštívíme odborníka, který tomu dá danou nálepku? Co když tak pak začneme žít? A co když navštívíme i nějaký ten domeček, kde je více podobně cítících se lidí, kteří sobě samým nerozumí? Jaká je šance, pod vlivem tak obrovského kolektivního vědomí, že se tam člověk začne cítit dobře? A tak si říkám, jak to celé vlastně je?
Ať tak či onak, pokud chcete porozumět více sami sobě, změnit svůj život, vnést do něho lehkost a třeba i radost, nadšení, začít prostě žít a přestat se omezovat strachy, ráda se stanu vaším průvodcem.
Takže, úsměv prosím, a nebo až se vám bude chtít 🙂
Péťa