Rok 2019 byl pro mě hodně přelomový a aniž bych si to teď uvědomovala, čekala mne odvážná rozhodnutí. Přála jsem si mít vlastní studio, jet na Bali, začít dělat Acces bars kurzy, cestovat, mít stále spokojenější partnerský vztah, rozvíjet se, posunout se ve své tvorbě mandal. Přála jsem si pravidelně se profesně setkávat a podporovat se ….. Když jsem si to zpětně četla, uvědomila jsem si, jak jsem se bála na některé z daných přání jen pomyslet, natož je vyslovit nahlas, říct o nich někomu dalšímu, zrealizovat je. Neměla jsem ani ponětí o tom, kde se na vše objeví peníze, zda bych vlastní prostor utáhla. Hlavní nevyslovená otázka byla: Mohu si to dovolit, a tím nemyslím finanční stránku věci …….. Tak co myslíte, naplnila se má přání?
Tento článek nepíši proto, abych se vytahovala, ale proto, že můžeme svým myšlením, volbami skutečně změnit náš život. To, v jaké situaci se dnes nacházíme je jen a jen naše tvorba. A věřte mi, není vždy na růžích ustláno. Jen ty nepříjemné chvíle fotograficky nedokumentuji 🙂 A v každou chvíli máme možnost volby, jak dlouho v daných pocitech zůstaneme a následně jak se s danou situací vypořádáme … Teď vzhůru za minulým rokem!
Celý únor jsme strávili na Bali.
Na přelomu března a dubna jsem otevřela své Studio La Petien.
V březnu jsem se stala členkou Podnikatelských snídaní Bussiness for breakfast, kde se pravidelně každých 14 dní scházíme.
V dubnu jsem si rozšířila svoji kvalifikaci a stala se Facilitátorkou Access Bars a 28. 4. se konal můj první Access Bars kurz ve Studiu La Petien.
Velikonoce jsme oslavili poklidně v Rakousku.
A jak se říká, všechny cesty vedou do Říma, i ta naše tam v květnu vedla.
V mandalách vznikl nový produkt Svatební mandaly.
Koncem června jsem ve spolupráci s DIC International představila první mandalu s diamantem.
V červenci jsme si odpočinuli na Kypru, kde jsem mimo jiné zavzpomínala i na své milované Bali.
V srpnu jsme okusili La dolce vita v Itálii.
V září jsem absolvovala kurz Access Foundation, který mne zbořil hranice, o kterých jsem ani netušila, že je mám.
V listopadu jsme odjeli na cestu do Ameriky a vše stihli tak, abychom na vánoce byli zase doma 🙂
Co z toho vyplývá, a budu se opakovat, tohohle není nikdy málo, dovolme si přát. A hoóódně. Co když jsou přání od toho, aby se samozřejmě plnila? Co když vesmír čeká nedočkavě na naše zadání? Co když stačí si dovolit a věřit J A když se vám náhodou něco nenaplní, nezoufejte, co když už už už je to skoro u vás a vy tomu zavřete dveře jen proto, že jste ztratili víru? A nebo, co když na vás čeká možnost ještě lepší?
Péťa