Chtěla jsem naplánovat akci na přelom května a června. A víš, co mě úplně dostalo? Kolik lidí už má v diáři všechno obsazené.

A najednou mi došlo: Kolik lidí vlastně nežije teď a tady? Kolik z nás se nechává vláčet rozvrhem, který jsme si nastavili před půl rokem?

Představ si, že jsi před šesti měsíci naplánovala svůj čas – svůj život. Byla jsi tehdy stejná jako teď? Cítíš se stejně? Potřebuješ to stejné? A co když tehdejší verze tebe neměla ponětí, jaké budou tvé skutečné potřeby v tomto čase?

__________

Plánovat vs. být ochotná plány měnit

Plánování samo o sobě není špatné. Pomáhá nám směřovat tam, kam chceme. Ale co když bychom si dovolili vnímat plány jako živou energii, ne jako pevné závazky, které nelze změnit?

Co když to, že jsme něco naplánovali před půl rokem, neznamená, že je to pro nás stále prioritou?
Co když nám teď a tady do života přichází nové možnosti, které jsme tehdy ani nemohli vidět?

__________

Dovolit si změnu bez výčitek

Spousta lidí ke mně chodí s přesvědčením: „Jakmile jsem něco slíbila, už to nejde změnit.“
Ale co když to není pravda? Co když máme právo měnit své volby a není na tom nic špatného – naopak? Samozřejmě to není o pouštění zodpovědnosti za naše volby. 

Představ si, že plány nejsou pevné zdi, ale spíš cestovní mapy. A pokud zjistíš, že existuje krásnější nebo snazší cesta, co když si můžeš dovolit po ní jít?

💡 Kde si držíš plán jen proto, že už jsi ho jednou udělala – a ne proto, že je to pro tebe stále to pravé?

 

Petra