A tahle samotná část … vykřičení se z negativních emocí pod vodopádem … měla pro mě hned několik rovin.

Už když jsme přicházeli k vodopádům a byli slyšet děsivě silné lidské skřeky a řev, ptala jsem se průvodce, jestli to budu absolvovat také, že z toho mám strach a jen slyšet to, je mi to velmi nepříjemné

A když jsem se pak, po docela ostrých kamenech, dostala bosa až pod vodopád … wow … najednou jsem tam stála sama a měla jsem sama za sebe ze sebe něco takového také vydat … a přitom se na mě dívali lidé …

Nešlo to hned … musela jsem se prodýchat … nabrat sílu a pak … byla jsem překvapena, kolik síly ze mě jde

… a najednou pocit, že chci znovu a ještě více … zároveň se mi hlavou honily myšlenky, jestli si to mohu znovu dovolit, jestli už to nebude moc, jestli nebudu trapná … a přesto, ta obrovská síla ve mě chtěla ven … a tak šla hned třikrát … aniž bych tušila, že se to má třikrát opakovat …

Překvapilo mě, jak moc příjemné to bylo, kolik síly v sobě mám.

… a jak příjemný pocit pak, když jsem toto ze sebe pustila ven, přišel … jaká lehkost, radost, volnost, expanze

🙏🏻🙏🏻🙏🏻

Petra

PS: záznam můžete vidět ZDE

Náš průvodce mi také řekl, že jejich pracovní den začíná tím, že všechen personál se musí jít před začátkem směny vyřvat pod vodopád také. Že je tam navštěvuje mnoho lidí s negativními emocemi, tak aby je to neovlivňovalo …